CO JE UMĚNÍ?

Share on FacebookTweet about this on Twitter

To je otázka na doktorskou práci. Ale dobrá, pokusím se alespoň naznačit směr mého uvažování, i když definici se vyhnu.
Obecně se soudí, že kýč je sice estetická kategorie, ale defektní, zatímco umění je vždy spojeno s pojmem hodnoty. Problém však je, že i způsoby defektnosti a hodnoty se v průběhu času mění.
Kýč měl donedávna zjevné znaky předem vykalkulované líbivosti a přitažlivosti. Dnes můžeme tuto kategorii rozšířit o pouhou originalitu, za kterou není žádná přesvědčivá myšlenka, ale pouze snaha upoutat pozornost. Takové umění je rovněž prázdné a hluché.
Skutečný umělecký artefakt je naproti tomu nejspíš udělaný z pocitu realizace přibližování se k pravdě, řekla mi před lety výtvarnice Adriana Šimotová, a v tomto odkrývání své cesty, svého osobního tajemství, které je vždy nezaměnitelné, jedinečné, jsou zřejmě dnes ty zmíněné hodnoty.
Pakliže postmoderna zdůrazňuje odstup, balancuje na hraně kalkulu a tudíž i kýče, zdá se mi, že přesvědčivý a respektovaný umělec je jen ten, kdo se snaží přiblížit co nejvíc sobě a tento pocit vložit do své tvorby. Vlastně jde jen o dobrý záznam. Pak teprve docílí tvůrce toho, že čím je osobitější, tím je i zároveň obecnější.
Umění vnímám jako dialog s těmi, kteří mají o něj zájem a věřím, že ve skutečném uměleckém artefaktu nikdy nesmí jít jen o to „něco umět”, ale hlavně o to, vložit do něj kus své těžce vydobyté zkušenosti: tedy bolesti a strasti, kterou vnímavější divák, posluchač je schopen vycítit, která ho zasáhne. Taky bychom asi mohli říci, že umění v těch nejvyšších patrech je o přenosu energie, a v tom je kus šamanství. Smyslová stránka se z práce vytrácí, umenšuje, a víc tam vstoupuje stránka spirituální. Jde tedy o dotyk s transcendentnem: vytáhnout ze svého nitra, z hlubiny samoty něco živého, co člověk nikde jinde nenajde. Umět se soustředit tak dokonale, aby se tvůrce oprostil od všech zbytečných nánosů a zahlédl na chvíli alespoň střípek své duše a mohl se dotknout kůže svého prostoru. A protože schopnost soustředění se z naší civilizace pozvolna vytrácí, slábne i zájem o umění.
Ale možná je to úplně jinak.

Karel Hvížďala
novinár, dramatik a spisovateľ

Share on FacebookTweet about this on Twitter

Pridaj komentár